Historie
Chuckwagon, od roku 1866 do současnosti
Jak přestavěný armádní vůz texaského rančera měsíce zásoboval dobytčí osádky na stezce a jak se z jeho prostého jídla stala večeře, kterou si můžete rezervovat poblíž Rapid City.
Vyberte večer večeře ↗Rychlá odpověď
Chuckwagon je koňmi tažená mobilní kuchyně. Jeho vynález je připisován Charlesi Goodnightovi, který v roce 1866 přestavěl přebytečný armádní vůz s chuck boxem se zásuvkami, policemi a sklopným pracovním stolem, aby mohla být dobytčí osádka měsíce krmena na stezce. Jídlo bylo to, co vydrželo: fazole, solené maso, káva a sušenky. Dnes jsou chuckwagonové večeře večerním zážitkem po celé staré dobytkářské krajině.
Rančer, který za tím stojí
Charles Goodnight se narodil v Illinois v roce 1836 a jako chlapec se přestěhoval do Texasu. Stal se kovbojem, sloužil u Texas Rangers a po občanské válce se začal věnovat hnaní dobytka. V roce 1876 založil ranč JA v kaňonu Palo Duro, první ranč v texaském Panhandle. Je připomínán pro mnoho věcí, od stezky, která nese jeho jméno, až po stádo bizona prériového, které pomohl zachovat, ale vynález, který se dostane až na váš talíř, je vůz.
Hnaní z roku 1866
V roce 1866 Goodnight a Oliver Loving hnali své první stádo z Fort Belknap v Texasu do Fort Sumner v Novém Mexiku s osmnácti honáky a dvěma tisíci kusy dobytka po trase, která se stala známou jako Goodnight–Loving Trail. Cesta později pokračovala do Denveru a do Wyomingu. Po občanské válce trh s hovězím masem rostl a někteří chovatelé dobytka hnali stáda krajinou bez železnic, což znamenalo měsíce krmit posádku na cestě.
Stavba prvního pojízdného kuchyňského vozu
Goodnightovým řešením bylo přestavět robustní armádní přebytečný vůz vyrobený firmou Studebaker. Na zadní stranu namontoval kuchyňskou bednu: zásuvky a police na jídlo a nářadí, s otevíracím víkem, které se sklopilo do rovné pracovní plochy. Na bok byl připevněn sud na vodu a pod vozem viselo plátno, které přepravovalo palivové dříví. Nákladní bedna pojala kuchyňské potřeby a osobní věci kovbojů a schránka pod kuchyňskou bednou ukrývala nejtěžší hrnce, mezi nimi i holandskou troubu.
Kuchař a posádka
Každé hnaní mělo kuchaře a kuchař řídil pojízdný kuchyňský vůz. Na stezce byl kuchař obvykle druhý v hierarchii hned po vedoucím výpravy a často působil také jako holič, zubař a bankéř. Typickou výbavu kolem něj tvořil šéf, deset až patnáct pomocníků s několika koňmi každý a honák koní. Vůz vezl i spací role; stany byly považovány za zbytečný přepych.
Jídlo, které vydrželo
Potraviny na stezce musely vydržet týdny bez zkažení. Vaření na chuckwagenu se opíralo o pečené fazole, nasolené maso, kávu a kynuté sušenky, doplněné tím, co se dalo cestou nasbírat. Čerstvé ovoce, zelenina ani vejce nebyly k dispozici a čerstvé maso jen tehdy, když se během honu zvíře zranilo a muselo být utraceno. Maso bylo slanina, nasolené vepřové a hovězí, obvykle sušené, solené nebo uzené. Jednoduché jídlo vařené v těžkých kotlích nad uhlíky bylo celým smyslem.
Ze stezky na stůl
Dlouhé hony ustoupily, jakmile železnice dorazily do rančerských oblastí, ale vůz zůstal součástí kultury. Americká asociace chuckwagonů (American Chuck Wagon Association) vznikla v roce 1997, aby zachovala toto dědictví, a týmy soutěží v kuchařských kláních chuckwagonů po celé zemi. Chuckwagon racing, zcela odlišný sport, je součástí Calgary Stampede od roku 1923. A večeře na chuckwagenu se pořádají po celých starých dobytkářských pastvinách západních Spojených států a západní Kanady, kam patří i večer jako ten nedaleko Rapid City.
Přečtěte si dále: Večeře z chuckwagonu: stojí to za to?
Co to znamená při večeři
Když na pevnosti zazvoní zvonec, jídlo následuje vzor stezky spíše v duchu než doslovně: brambory, fazole a sušenky s hovězím nebo kuřecím masem, koláč a káva, na plechových talířích. Nikdo druhý den ráno nehoní dobytek a menu sestavuje provozovatel, nejde o historický recept. Ale logika je stejná jako u Goodnighta: vydatné jídlo pro hladový dav, podávané rychle a snědené společně.
Zdroje